Vanitas

Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost. ~ Kniha Kazatel

Vanitas – marnost, prázdnota, nicotnost – se stává zejména v  baroku oblíbeným tématem obrazů. Zátiší s lebkou, vadnoucí květiny vypovídají o pomíjivosti bytí. Akt zrození v sobě nese skutečnost zániku. Lidská existence je balancováním na oblouku vzklenutém mezi narozením a smrtí, pohybem mezi světlem a temnotou.  Dosavadní tvorbou Martina Mrkvy prochází téma plynutí a zániku jako jedna ze zásadních linek. Martin programově  rozvíjí barokní tvarosloví i témata. Formálně se pohybuje mezi figurou, zátiším a krajinou, tyto formy se ale prolínají. Zátiší vystavěná z housek a rohlíků přecházejí v krajiny, ve kterých se odehrávají rozsáhlé davové scény exodů a apokalyptických bitev.  Obraz Vanitas, který dal malé retrospektivě název, spolu s Danse macabre pocházejí ze souboru vzniklého Martinovy šestiměsíční budapešťské stáže v roce 2015. Cyklus původně nesl název Nebytosti. Během stáže měl Martin neomezený přístup do anatomického kabinetu. Zde mohl podle libosti z fragmentů sestavovat nebytosti s existencí omezenou pouze na dobu jejich zobrazení. Před necelým rokem se Martin začíná věnovat dalšímu typu zátiší vanitas – kyticím. Zde rozvíjí téma plynutí času a zániku. Rostliny odsouzené k nedlouhé existenci unášené v proudu neuchopitelného božského apeiron odkazují na pomíjivost bytí. Mezi květy se vyjevují náznaky tváří poslů z jiných světů. Organické tvary přibližují kytice postmortálním fotografickým zátiším Joela-Petera Witkina. Ono všudypřítomné poselství Memento mori nemusí být nutně čteno jako projev rezignace. Světlo nesmlouvavě probleskuje temnotou. Vědomí zániku vede k přitakání životu.

Jiří Mach, duben 2019